Akcie v roli hrdiny

nobel-prize-medal

Píše se rok 1888 a při návštěvě francouzského města Cannes umírá Ludvig Nobel. Bratr dnes již proslulého Alfreda Nobela. Francouzské noviny však chybně otiskují nekrolog Alfreda místo jeho bratra. Nebýt této chyby, možná by dnes vůbec neexistovala Nobelova Nadace.

Francouzský žurnalista jej nazval Le marchand de la mort est mort“ („obchodník se smrtí je mrtvý“) kvůli jeho roli ve výrobě zbraní a vynálezu dynamitu. Po přečtení svého vlastního nekrologu byl Alfred zklamaný a obával se, jak si lidé budou jeho odkaz pamatovat. Nejspíše proto, když v roce 1895 sepisoval svoji závěť, odkázal veškerý svůj majetek na vytvoření Nobelových Cen.

 


 

testamente2

Závěť Alfréda Nobela

Tato závěť obsahuje instrukce, které udávají, že všechny peníze mají být investovány do speciálního fondu. Z výnosů se pak mají vyplácet ceny těm, kteří se ten rok nejvíce zaslouží o dobro lidstva. Fond pak může peníze ukládat pouze do bezpečných cenných papírů, což podle původních pravidel byly státní a nemovitostí zajištěné dluhopisy. To, co ale původní investiční správci považovali za bezpečné, se pro dlouhodobé udržení hodnoty majetku a z něho vyplácených cen ukázalo jako ohrožující.


vyvoj hodnotyV roce 1901 mělo 31 milionů švédských korun, které Alfred Nobel do nadace vložil, hodnotu dnešních 1,7 miliardy SEK. Výše samotné Nobelovy Ceny se pak pohybovala okolo 4 milionů SEK reálné hodnoty. Díky nešťastné interpretaci pojmu bezpečné cenné papíry klesla během 50 let hodnota majetku nadace na pouhou 1/3 původní částky.



realny vyvoj cenSprávci Nobelovi Nadace se oprávněně začali bát o osud instituce. Požádali proto vládu, aby upravila původní investiční pravidla. Ta na návrh přistoupila a povolila jim neomezené investování do akcií, nemovitostí a jiných alternativních investic. V roce 1991 se tak konečně hodnota navrátila na původní výši a v roce 2015 byla hodnota majetku o něco více než dvojnásobná.



Z příběhu Nobelovy Nadace nám plyne jedno krásné poučení – a to, že investiční nástroje, které se nám zdají z krátkodobého pohledu bezpečné, jsou naopak z dlouhodobého pohledu velice nebezpečné. V tomto případě jsou tak akcie hrdinou, který zachránil Nobelovu Nadaci před neblahým koncem. Jak přesně tedy začali hospodařit se svým majetkem? Vytvořili víceméně jednoduchou strategii, skládající se ze 3 částí.

investicni strategie nobelovy nadace

Investiční strategie Nobelovy nadace

Cílem této strategie je každoroční výnos alespoň 3,5% nad inflaci. Nad inflaci proto, aby se jako v minulosti nesnižovala hodnota majetku nadace a 3,5% proto, že každoroční výdaje nadace by měly být zhruba 3%.

 

My dnes této metodě říkáme „Kyblíková“ a to z toho důvodu, že portfolio je pomyslně rozděleno do 3 kyblíků.

  1. Kyblík: Akcie – Akciová část je pomyslný motor a zajišťuje největší výnos v portfoliu. Proč ale nejsou v portfoliu jenom akcie? Protože trpí jednou zásadní nevýhodou – a tou je volatilita nebo-li kolísavost. Různe typy akcií (hodnotové, růstové, spekulativní….) mají různou volatilitu. Všeobecně ale můžeme říct, že oproti dalším investičním nástrojům je jejich kolísavost vysoká. Pokud se ekonomice daří, hodnota roste a vše je v pořádku. Není problém odprodat z akciové části se ziskem a pokrýt náklady, které máme naplánované. Co když je ale slabší rok a akcíím se nedaří? Například portfolio Nobelovy nadace bylo v roce 2008 zhruba -18% ve ztrátě. Pokud bychom v takovou chvíli měli v portofliu pouze akcie za a) pokles by byl větší než 18% a za b) I přes nepříznivý rok se musí z porfolia nadace vybrat na její chod a údržbu. Při odprodeji bychom tak zrealizovali ztrátu. V tuto chvíli však přichází na řadu druhý kyblík a tím jsou dluhopisy.

  2. Kyblík: Dluhopisy – Převážně mám teď na mysli státní dluhopisy. Existují zase různé typy a jsou rozděleny podle ratingu od AAA (vydavatel dluhopisu má extrémě dobré postavení) až po D (vydavatel dluhopisu nebyl schopen při splatnosti vyrovnat jednu nebo více pohledávek). Dluhopisy tedy nemají velký výnos jako akcie, netrpí ale tak velkou volatilitou a zároveň nejsou v korelaci. V době, kdy naše akciová část bojuje v červených číslech, si spokojeně hoví na např. 1,5%. Když pak tedy potřebujeme vybrat, sáhneme do dluhopisové části a i když je celkově naše porfolio v záporných číslech, my si spokojeně vybereme s 1,5% výnosem. Jakmile se akcie vrátí do plusu, doplníme dluhopisouvou část o vybrané peníze. Tomu se říka rebalancování.

  3. Kyblík: Alternativní investice – jedná se o hybridní skupinu, kam zařazujeme investice, které mohou dle své podstaty mít vlastnosti podobné jako akcie nebo dluhopisy ale přeci se něčím lišit. Jedná se např. o investice do nemovitostí (jak celých domů tak do nemovitostních fondů), starožitností, půdy, hedge fondů (fondy které se neřídí stejnými investičními pravidly jako podílové fondy),umění, zlata etc. Každá z těchto investic má svoje výhody i nevýhody. Mouhou mít nízkou volatilitu ale zase velice špatnou likviditu ( tzn. než investici prodáte a dostaneté své peníze může to trvat měsíce). Do porfolia je tak doplňujeme podle specifické potřeby klienta.

Celkově se pak v porfoliu v rámci všech skupin pohybujeme v rozmezí +- 10% na „kyblík“ máme-li podezření, že se akciím nebude dařit, snížíme jejich poměr v portfoliu. Očekáváme-li  naopak dobrý rok ,přidáme. Tomu se říká taktická alokace.


 

Co je tedy podle mne důležité vědět? Bez akcií to nejde! Rozhodně nejsou dokonalé ale mají největší potenciál. Je důležité znát jejich slabá místa a s nimi na mysli doplnit portfolio o odpovídající části. Vždy hodnoťte věci z dlouhodobého hlediska! To co vypadá bezpečně tak vůbec nemusí být a naopak. Dobře diverzifukujte a rebalancujte. Nezapomeňte na svůj cíl a udržujte své portfolio v základním rozložení. Ale hlavně nepanikařte! Je důležité vždy své rozhodnutí dobře promyslet a zachovat si chladnou hlavu.